Klarův ústav slepců

Náměstí za Mánesovým mostem bylo v r. 1922 pojmenováno Klárov na počest univerzitního profesora a jazykovědce Aloise Klara, který se od počátku 19. st. zabýval problémem slepých. Již v r. 1807 byl účasten při založení ústavu "pro děti slepé a na oči choré" na Hradčanech. Poněvadž tyto děti po odchodu do života neměly další zaopatření ani práci, založil v r. 1832 na Kampě svůj ústav slepců jako "zaopatřovací a zaměstnávací ústav pro dospělé slepce". Zřídil i nadaci ústavu a zajistil protektora hraběte Chotka i bohaté mecenáše. Brzy však zemřel. Po jeho smrti pokračoval v této záslužné práci jeho syn Pavel Alois Klar s pomocí své matky i manželky hraběnky Vratislavové z Mitrovic.

V letech 1836 - 1844 nechal Pavel Alois Klar vystavět na dnešním Klárově v místě, kde se říkalo Pod Bruskou (potok Bruska či Brusnice), novou budovu ústavu. Stojí vedle stanice metra A Malostranská a bývalé jízdárny Valdštejsnkého paláce. Místo bylo snad vybráno i proto, že se věřilo, že voda z potoka Brusnice, který tehdy ještě nebyl sveden do podzemí a tekl zde v přirozeném korytě, je léčivá. Pozemek na stavbu daroval císař Ferdinand, projekt vypracoval architekt Vincenc Kulhánek. Ústavní kapli sv. Rafaela navrhl Josef Ondřej Kranner, pozdější stavitel chrámu sv. Víta. Základní kámen k ní položil sám arcikníže František Karel. Byla postavena rozlehlá budova pro 300 slepců, s čtyřbokou věží s hodinami a zvonem nad střední částí.

V tympanonu nad průčelím je reliéf od Josefa Maxe, který představuje biblického syna Tobiášova, jak natírá otci zrak mastí od archanděla Rafaela a tím mu vrací zrak. Originál byl značně poškozen, a tak byl nahrazen kopií, kterou provedl sochař František Häckel. Původní plastika je z terakoty neboli pálené hlíny, na kopii bylo použito její imitace. Obdobný motiv Tobiáše s otcem byl i na ústavní pečeti. Bratr sochaře Josefa Maxe Emanuel Max vytvořil pro budovu sochu archanděla Rafaela a bustu jeho zakladatele prof. Aloise Klara. Když stavebník Klarova ústavu Pavel Alois Klar ke konci života sám oslepl, předal štafetu lidumilství a mecenášství svému synu Rudolfu Maria Klarovi.

Ten přistavěl k budově další křídlo, kde poskytl chovancům kromě vzdělání i vyučení a přiměřenou práci. Založil zde košikářskou školu a práce chovanců se zde i vystavovaly a prodávaly. Úmrtím Rudolfa Marii Klara vymřel šlechetný rod Klarů, který dal pevný základ péči o nevidomé. Za první světové války ústav pomáhal válečným slepcům a později se zde chovanci mohli vyučit i jiným řemeslům, jako např. ladiči pian, písaři na stroji, maséři a hudebníci.

Po druhé světové válce byl slepecký ústav přemístěn a budovu získal Úřad předsednictva vlády, později Český geologický ústav, dnes Česká geologická služba.

Zdroj: Pražská informační služba.