Bývalý klášter a kostel sv. Kateřiny - Praha

Na popud Karla IV., který r. 1332 v den svátku sv. Kateřiny zvítězil v bitvě u San Felice, byl v Praze postaven klášter a jediný kostel zasvěcený oblíbené svaté Kateřině, krásné a vzdělané křesťance královského původu, která vytrvale odmítala manželské nabídky pohanských šlechticů a která svou výmluvností obrátila na víru 50 pohanských filozofů. Nakonec byla na rozkaz římského císaře po krutém mučení sťata. Byla patronkou filozofů a studentů, řečníků a knihovníků. Kostely se tehdy zakládaly tak, aby městu přinášely požehnání.

Proto vzájemná poloha chrámu svaté Kateřiny, kostela na Vyšehradě, kláštera v Emauzích a kostela Panny Marie Na Trávníčku tvoří kříž. Kostel a klášter se stavěl v letech 1355 - 1367 pro řád obutých augustiniánek. Roku 1420 byl klášter vypálen husity, gotický kostel však sloužil ve své původní podobě až do 18. st. Klášter ležel dlouho v rozvalinách, až v 16. st. sem pro nedostatek řeholnic přišel mužský řád augustiniánů, který objekt zrekonstruoval. Dnešní trojkřídlou budovu kláštera v barokní podobě vystavěl v letech 1718 - 1730 František Maxmilián Kaňka (některé prameny uvádějí jméno Kryštofa Dienzenhofera), o něco později byl v letech 1737 - 1741 vystavěn i nový barokní kostel podle projektu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Vznikla unikátní barokní sálová stavba s příčnou lodí, uvnitř bohatě architektonicky členěná. Z původního gotického kostela byla ponechána pouze vysoká, dole čtyřhranná a v horní části osmiboká štíhlá věž, zvaná "pražský minaret".

Kostel je považován za jedno z nejkrásnějších děl pražského vrcholného a pozdního baroka. Vnitřek kostela vyniká nádhernými barokními nástropními freskami, obklopenými bohatou štukaturou od Bernarda Spinettiho. Fresky, představující výjevy ze života sv. Kateřiny, sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského, maloval Václav Vavřinec Reiner. Ústřední freska zachycuje učenou disputaci sv. Kateřiny s pohanskými mudrci. Soubor soch Františka Ignáce Weisse zdobí oltáře, kazatelnu, varhany i vlastní architekturu. Představují mimořádně hodnotnou kolekci pozdně barokního řezbářství. Dekretem Josefa II. v r. 1784 byly kostel i klášter zrušeny a následně odsvěceny. Do objektu byl umístěn vojenský vychovávací ústav, který zde byl do r. 1822.

Tehdy došlo ke značným ztrátám na uměleckých památkách. Kostel byl poté opravován a v r. 1841 znovu vysvěcen. Ve 20. letech byla v klášteře filiálka pražského blázince Irrenhasu a v r. 1826 zde byl po adaptaci kláštera zahájen provoz ústavu choromyslných pro 250 nemocných. Zemřel zde např. Bedřich Smetana. V r. 1950 byl kostel jako majetek hlavního města Prahy předán do užívání městského muzea, které zde zřídilo depozitář dřevořezby. V r. 2002 rozhodli pražští radní, že kostel sv. Kateřiny získá do bezplatného pronájmu na 25 let řád křižovníků s červenou hvězdou, který ho bude využívat k bohoslužbám a církevním shromážděním, k pořádání koncertů a různých projektů duchovní kultury.

Zdroj: Pražská informační služba.